17. prosince 2025 v 15:50Petr Šámal: Funerální umění v českých zemích 1800-2000

Před více jak dvaceti lety se pod vedením Romana Prahla uskutečnil objevný výzkum umění náhrobku v éře klasicismu, jenž měl zásadní dopad na uvažování o významu funerálního sochařství v dějinách českého umění a o jeho památkové a historické hodnotě. Bylo to právě období přelomu 18. a 19. století, které položilo základy vizuální kultury pohřbívání v českých zemích i většině Evropy. Kompoziční a ikonografické typy a vzorce této doby byly využívány a transformovány v celém dlouhém 19. století a následně i ve století dvacátém. Mezi tím však funerální umění reflektovalo stylový vývoj mezi klasicismem, historismem a modernou, a vždy bylo zároveň svého druhu zrcadlem společenských proměn. Přednáška se neomezuje pouze na umění jedné éry: vedle 19. století řeší také období první republiky a dobu po druhé světové válce až do současnosti, jimž z příslušného hlediska nebyla dosud věnována souhrnná pozornost, a pojímá umění náhrobku v celém jeho hlavním formovém rozpětí od sochy po architekturu. Právě v tomto širokém chronologickém a formálním kontextu je možné přiblížit principy výtvarného umění, které překračují slohové chápání dějin umění. Pro umění náhrobku je charakteristická silná kontinuita výtvarných tradic a dílenské praxe a zároveň konfrontace mezi převažující konvencí na straně jedné a originalitou na straně druhé. Zkoumání náhrobků je také příležitostí pro pochopení významu, jenž ve výtvarné a obsahové složce díla hrají materiály a technologie, a stejně tak příležitostí k rozvíjení schopností formální analýzy. Leitmotivy přednáškového cyklu proto zahrnují: stylový vývoj náhrobku, jeho typologii, materiálové a technologické aspekty, problém konvence versus invence, otázky autorského určení, obecně pak zkoumání funerálního umění jako odrazu dobové kultury ve výtvarných, historických, národnostních, náboženských a politických souvislostech.